Letadla

Aer Lingus

2008-01-17T03:40:00.000+01:00

Aer Lingus je vlajkový letecký dopravce Irské Republiky. Jeho hlavní sídlo je v Dublinu. Tato letecká firma byla založena irskou vládou v dubnu roku 1936. První let podnikla o měsíc později z Dublinu do Bristolu. Aktuálně vlastní 41 letadel, které obsluhují letecké trasy jak evropské tak transatlantické. Od nedávna Aer Lingus létá také do Dubaje ve Spojených Arabských Emirátech.

Letecká flotila se skládá z Airbusů A320-200, A321-200, A330-200 a A330-300. Lingus je bývalým členem letecké aliance Oneworld, kterou opustil 31. března roku 2007. Firma zaměstnává kolem 4000 zaměstnanců a má příjmy přes jednu miliardu Euro (v roce 2006). Zatím se jí podařilo ubránit převzetí o které se pokusil její konkurent nízkonákladová letecká společnost Ryanair v roce 2006. Přesněji pomohla evropská komise, která usoudila, že by došlo k omezení konkurence na leteckém trhu protože nová velká společnost by kontrolovala více jak 80 procent evropských letů z a do Dublinu.

Click4Sky

2007-09-19T02:47:00.000+02:00

Click4Sky (či možná přesněji CLICK4SKY.com) je nové dítko pomalu se dostávájících z finančních problémů Českých Aerolinií. Ty se rozhodly vytvořit mírně netradiční nízkonákladovou leteckou společnost, pro pokrytí prázdných míst ve svých letadlech. U ČSA letos průměrná osazenost klesla na 67 procent, proto s letenkami pro novou společnost by neměl být problém. Do budoucna společnost doufá v možnost rozšíření své nabídky, a bude se snažit získat na základě stejného konceptu i letenky od jiných leteckých společností, logickým cílem budou firmy z partnerské aliance Sky Team.

Koncept Click4Sky bude založen jako u klasických nízkonákladových leteckých společností na nízké ceně letenek (ta mimo jiné může být udržena i díky minimálním nákladům na provoz, neboť letenky budou prodávány zatím pouze online). Ta aktuálně má být jednotná, čili 1990 korun včetně všech poplatků. Jako vždy je ale i v této ceně háček. Jakkoliv klient zná celou cenu letenky předem, tak musí být připraven na to, že musí koupit i zpáteční. Takže pokud by někdo chtěl pouze jednosměrnou letenku, tak musí být připraven na koupení prázdné zpáteční a náklad 3980 korun. A pokud někdo chce letět jen na jeden den, tak nabídka letenek Click4Sky také není pro něho, další podmínkou je, že člověk si může získat zpáteční letenku až na třetí den po příletu nebo o víkendu strávit aspoň jednu noc v cíli. Letenky zatím musí být zakoupeny měsíc předem. Z toho je patrno, že nová společnost musí být výrazně vzadu za ČSA a nesmí ohrožovat její pozici a nízkonákladová dcerka se bude zaměřovat pouze na turisty plánující své cesty dlouho dopředu.

Letenky budou nabízeny až do vyprodání kapacity letů. Společnost také nebude zatím nabízet letenky na nejziskovější trasy ČSA, jako je například Praha-Paříž nebo Praha-Moskva. Z druhé strany letenky budou nabízeny i do míst ve východní Evropě, kam jiné low costy nelétají. Letenky si bude možnou koupit nejen z Prahy do cílového města, ale samozřejmě i opačně. Cestující navíc na rozdíl od většiny nízkonákladových společností budou zatím mít na palubě tisk a občerstvení včetně studených a teplých nápojů (co je i logické, když lety budou promíchané a v jedné kabině budou sedět jak pasažéři klasické ČSA tak pasažéři jejího dítka Click4Sky). Cestující poletí v Economy Class.

Letadla budou samozřejmě zatím jen nenaplněná pravidelné spoje od Českých Aerolinií, čili pasažér poletí letadly Airbus A320, Boeing B737 nebo ATR.

Cílem společnosti je získat 20 procent pražského trhu s levnými letenkami do dvou let. Výnosy z prodeje letenek by měly dosáhnout stovek miliónů korun.

Aktuální destinace Click4Sky
Amsterodam, Atény, Barcelona, Benátky, Berlín, Bělehrad, Boloňa, Brusel, Bratislava, Budapešť, Curych, Dublin, Düsseldorf, Frankfurt, Hamburk, Hannover, Istambul, Káhira, Kolín nad Rýnem, Košice, Krakov, Londýn, Lublaň, Madrid, Manchester, Miláno, Mnichov, Oslo, Riga, Řím, Soluň, Stuttgart, Tallin, Vídeň, Vilnius

Hahn Air

2007-09-18T03:40:00.000+02:00

Hahn Air je německou vnitrostátní leteckou společností z Dreieichu blízko Frankfurtu. Byla založena 1. ledna roku 1994 jako SAL Airlines a své aktuální jméno Hahn Air přijala až po restrukturalizaci v roce 2002. V listopadu roku 2006 firma rozvinula svoji internetovou nabídku letenek použitím Amadeus Ticketing Platform, díky které se stala známější ve světě, protože umožnila pohodlné nákupy letenek online.

Ačkoliv jako společnost v přímé přepravě Hahn Air nehraje příliš velkou roli (kromě vnitrostátní dopravy se věnuje ještě charterům), jeho význam spočívá v tom, že poskytuje jiným leteckým společnostem ticketing. A nejenom leteckým, ale mezi klienty má i železniční společnosti, celkem využívá jeho služeb více než 200 firem ze všech kontinentů. Jakkoliv je to model mírně netradiční, tak ve světě virtuálních mobilních společností, virtuální letecká společnost s reálnými letenkami má jistě své místo.

Air China

2007-09-17T02:34:00.000+02:00

Air China jsou státem ovládaná akciová letecká společnost Čínské Lidové Republiky. Jsou také druhou největší leteckou společností v Číně podle počtu přepravených pasažérů za China Southern Airlines. Vznikla a zahájila lety v roce 1988 po transformaci čínských leteckých přepravců. Čínská vláda se tehdy rozhodla rozdělit podle činnosti původní aerolinie CAAC a Air China vznikla z jejich mezinárodní divize. Další uvolnění čínského leteckého trhu nastalo v roce 1994 a v roce 2002 se Air China spojila s China National Aviation Corporation a s China Southwest Airlines. V roce 2004 společnost polkla Zhejiang Airlines a získala většinové podíly v Air China Cargo, Air Macao a Shandong Airlines. Po mnoha rozhovorech a získávání či výměně akciových podílů Air China získala pozvánku do Star Alliance a měla by vstoupit 12. prosince letošního roku.

Letecká flotila společnosti Air China čítá 196 letadel a 79 má objednaných (stav z března 2007). Většina letadel jsou různé Boeingy, ale společnost využívá i strojů jeho největšího konkurenta Airbusu a nové objednávky jsou více méně vyrovnané. Průměrný věk letadel je téměř 8 let. Společnost létá do více než 250 vnitrostátních a mezinárodních destinací (má více než 4000 letů týdně). Air China se v roce 2004 stala oficiálním leteckým partnerem Olympijských Her, které se budou konat v roce 2008 v Pekingu.

V roce 2006 přepravila více než 33 miliónů pasažérů a podařilo se jí dosáhnout zisku 2,7 miliardy juanů (kurs k dolaru byl tehdy přibližně 8 juanů za 1 dolar) a příjmy byly v celkové výši 44,9 miliard juanů.

China Airlines

2007-09-17T01:47:00.000+02:00

China Airlines jsou hlavním tchajwanským leteckým dopravcem. Nejsou přímo státní společností - většinový podíl v nich vlastní je China Aviation Development Foundation, ta ale je již majetkem státu. Společnost byla založena 10. prosince roku 1959, leteckým důstojníkem v důchodu a ze začátku se zaměřovala na charterové lety. V průběhu šedesátých let založila první pravidelné domácí (1962 z Tchajpeje do Hualienu) a zahraniční (1966 z Tchajpeje do Saigonu - dnes Ho Či Minovo město) letecké linky. Pacifik překonala společnost proprvé v roce 1970 založením pravidelného spojení do San Franciska a o nějaký čas později následovaly i lety do Evropy, kde první spoj byl navázán s Amsterdamem. Společnost ale od začátku měla problémy s dynamičtějším růstem, způsobené politickými třenicemi s pevninskou Čínou, která Tchajwan považuje pouze za svoji vzbouřenou provincii. V posledních letech se přemýšlí o přejmenování společnosti na Tchajwan Airlines, aby nedocházelo k záměně s pevninskou Air China, ale naráží to na odpor nacionalističtěji laděných politiků.

Letecká flotila China Airlines se skládá (údaje ze srpna 2007) z 16 Airbusů A330-300, 6 Airbusů A340-300, 11 Boeingů 737-800 a 35 Boeingů 747-400 (z toho 20 ve verzi 747-400F co tvoří největší flotilu tohoto typu na světě). Průměrný věk letadel je něco více než pět let. Hlavním hubem je letiště v Tchajpeji. Společnost létá do více než 45 destinací v Evropě (zatím létá pouze na letiště v Amsterdamu, Frankfurtu, Říma a Vídně), Asii, Severní Americe a Austrálii a Oceánii. Společnost ročně přepravuje něco kolem deseti miliónů pasažérů.

V posledních letech se u China Airlines objevují různé technické problémy, které skončily v srpnu 2007 požárem Boeingu na tchajpejském letišti, v tomto případě nedošlo k žádným obětem na životech, jako v případě pět let staršího incidentu při letu do Hong-Kongu, kdy zemřeli všichni na palubě.

SkyEurope

2007-09-16T03:27:00.000+02:00

SkyEurope je slovenská nízkonákladová společnost (s dceřinou společností SkyEurope Airlines Hungary) založená v listopadu roku 2001 Alainem Skowronkem a Christianem Mandlem. První pasažéry přepravila 13. února 2002 letadlem Embraer 120 ER na letecké lince Bratislava - Košice. Od 27. září roku 2005 je veřejně obchodovatelná na burzách ve Vídni a Varšavě. Nastoupila s cenou 6 Euro za akcii (nabízeno bylo 57 procent společnosti), ale do letošního roku (září 2007) cena poklesla již o více než 50 procent.

Letadla SkyEurope létají v barvách modro červených (červený ocas, modrý trup). Letecká flotila se skládá z 15 Boeingů 737 (jeden ve verzi 300 a 14 ve verzi 700 NG). V roce 2005 si společnost objednala 32 nových letadel 737-700 (16 z nich zůstane v majetku firmy) v celkové hodnotě 1,76 miliard dolarů, co z této objednávky činí největší ve středoevropském regionu.

Společnost létá do více než 40 destinací v 19 zemích a přepravuje více než 3 milióny pasažérů ročně. Zaměstnává kolem 900 pracovníků. Hlavní sídlo má v Bratislavě, ale své základny má i v Krakově, Praze, Budapešti a Vídni (Vídeň a Bratislava jsou natolik blízko sebe, že slovenští pasažéři často létají z Rakouska a naopak, proto od března roku 2007 společnost je i na tomto letišti). Příjmy společnosti stále rostou, ale mimo jiné i z důvodu velké objednávky letadel je SkyEurope stále ve ztrátě (údaje ze září 2007), ačkoliv ztráta neustále klesá (aktuálně je kolem 0,13 Euro na akcii) a poslední kvartál roku 2007 by měl být už ziskový.

Smart Wings

2007-09-16T02:58:00.000+02:00

Smart Wings je nízkonákladová letecká společnost firmy Travel Service a.s. S prodejem letenek začala 1. března roku 2004. O dva měsíce později, čili 1. května 2004, Smart Wings zahájil svoji činnost letem z Prahy do Paříže na letiště Charlese de Gaullea. Ještě téhož dne se letělo do Curychu, Amsterdamu, Kodaně a nakonec i do Madridu

Leteckou flotilu tvoří dva Boeingy 737 (verze 800 a 500) v oranžovo modrých barvách Smart Wings a 8 Boeingů v barvách mateřské společnosti. Domovským letištěm je Ruzyně a společnost se věnuje jak vnitrostátním letům (do Brna a Ostravy), tak letům po Evropě a od května 2007 létá i do Dubaje. Také zajišťuje nepravidelné charterové lety pro různé cestovní kanceláře.

V bezpečnosti a rezervaci letenek firma spolupracuje s Lufthansou - využívá Lufthansa Technik a Lufthansa Service.

V roce 2006 využilo služeb Smart Wings 1.8 milionu cestujících a to jak v České republice, tak také v Maďarsku, kde má dceřinou společnost. Tržby společnosti za stejný rok byly ve výši 660 miliónů korun, co bylo o 30 miliónů více než předpokládaly plány.

Ryanair

2007-06-22T02:39:00.000+02:00

Irský Ryanair je největší nízkonákladovou leteckou společností v Evropě a zároveň největším konkurentem Easyjetu. Založila ho v roce 1985 rodina Ryanů, která svoji činnost zahájila lety patnáctiosobovým letadlem Embraeru Bandeirante z Waterfordu do Londýna. Během prvního roku Ryanair přepravil 5 000 pasažérů. V následujícím roce společnost přidala leteckou trasu Dublin-Londýn a pořídila si další letadlo - 46 místný BAE748. Rok firma ukončila přepravou 82 000 pasažérů. O rok později následovalo pořízení prvního tryskového letadla - BAC1-11, které Ryanair zakoupil od rumunských aerolinií. V tomto roce počet pasažérů přesáhl 300 tisíc a firma přidala 15 dalších tras v Irsku a Velké Británii.

V dalších letech Ryanair potřeboval pokrýt nové trasy a zvětšení své činnosti a proto rozšiřoval svoji leteckou flotilu a to jak pořízením dalších tryskových letadel od rumunských aerolinií, tak také pronájmem francouzských turbovrtulových ATR-42. V roce 1990 firma již přepravovala tři čtvrtě miliónu pasažérů, ale neustálý konkurenční boj s Aer Lingus a British Airways ji dostal do ztráty 20 miliónů britských liber a donutil k restrukturalizaci. Ta vyústila ve vzniku prvních nízkonákladových tras, které se později staly hlavním znakem Ryanairu. Ačkoliv válka v Perském zálivu způsobila mírné komplikace u leteckých přepravců, Ryanair v roce 1991 poprvé v historii dosáhl zisku 293 tisíc liber. Musel ale zavřít některé trasy a zmenšit počet svých letadel vrácením jich pronajímatelům.

V roce 1993 společnost přepravila poprvé více než 1 milión pasažérů a také se rozhodla zakoupit prvních šest letadel Boeing 737, která začaly létat v jejích službách o rok později. V roce 1995 Ryanair na trase z Dublinu do Londýnu přepravil více pasažérů než jeho největší konkurenti jak obecně, tak na této trase, čili Air Lingus a British Airways. Celkem v tomto roce s ním letělo více než 2 milióny cestujících. V roce 1997 se Ryanair také rozkročil do Evropy a zahájil lety na čtyřech nových trasách do Stockholmu, Osla, Bruselu a Paříže (později v témže roce i do Frankfurtu). Vstoupil také na burzu v Dublinu a New Yorku. O rok později expanze do Evropy pokračovala a firma se rozhodla na pokrytí svých potřeb pořídit další letadla od firmy Boeing, jejichž nákup financovala novými akciemi. První Boeing 737-800 této společnosti vzlétl v roce 1999 a Ryanair přepravil více než 5 miliónů cestujících.

V roce 2000 společnost spustila své webové stránky s možností rezervace letenek, kterým se během tří měsíců podařilo získávat 50 tisíc zákazníků týdně. O dva roky později společnost dokázala přepravit více než 13 miliónů pasažérů a podle statistik ztrácela nejméně zavazadel a byla nejpřesnější. V roce 2006 Ryanair přepravil 42,5 miliónu pasažérů, létal na 426 nízkonákladových trasách ve 24 zemích s flotilou 137 Boeingů 737-800. Také se v tomtéž roce pokusil převzít jednoho ze svých bývalých hlavních konkurentů Aer Lingus, ale zatím neúspěšně.

Technorati Tagy
Letadla, Ryanair, Boeing, Historie

easyJet

2007-05-31T02:09:00.000+02:00

Britská nízkonákladová letecká společnost easyJet vznikla 18. října roku 1985. Založil ji britský podnikatel původem z Kypru Stelios Haji-Joannou. Na začátku létala dvěma pronajatými Boeingy 737-200 (první vlastní letadlo si společnost pořídila v dubnu příštího roku) na trasách z letiště Londýn Luton do Edinburgu a Glasgow. Od začátku postavila svoji strategii na co nejlevnějších cenách letenek, aby létání bylo tak levné "jako dvoje džíny - 29 liber".

V roce 1996 easyJet zavedl první zahraniční trasu do Amsterdamu. Společnost v tomto roce dosáhla počtu 420 tisíc přepravených pasažérů a již o rok později překročila tisícovku a objednala si dvanáct letounů Boeing 737-300 k dodání v roce 2000. V březnu roku 1998 společnost koupila čtyřicetiprocentní podíl ve švýcarské charterové letecké společnosti TEA Basel AG, kterou později (v roce 1999) přejmenovala na easyJet Switzerland. V tomtéž roce objednala další letouny od společnosti Boeing, tentokrát šlo o 15 letadel typu 737-700. V roce 1999 počet pasážérů překročil 3 milióny 600 tisíc osob a easyJet začal létat z Ženevy do Nice, Amsterdamu a Barcelony. Současně s provozem společnost rozvíjela nabídku letenek telefonicky a přes internet (v roce 2000 se jí podařilo prodat dva milióny letenek online a dnes dosahuje prodeje 95 procent online), co bylo jak velmi dobrým marketingovým trikem tak pomáhalo udržovat náklady na nízké úrovni v porovnání s konkurencí. Na začátku nového tisíciletí si firma objednala dalších 17 Boeingů 737-700 a také v říjnu vstoupila na Londýnskou burzu. V roce 2002 easyJet koupil nízkonákladovou společnost Go (neúspěšný projekt British Airways) a stal se největším nízkonákladovým přepravcem (tehdy s ní létalo více než 11 miliónů pasažérů). O rok později do služby vstoupil i první Airbus a to letoun typu A319. 18. května roku 2005 společnost přepravila svého stomilióntého pasažéra (v tomtéž roce přepravila úctyhodných 30 miliónů) co rozhodně přineslo mnoho optimismu při oslavovaném desátém výročí.

EasyJet je od roku 1998 stále v zisku (v roce 2006 byl kolem 130 miliónů britských liber) ani útok v září roku 2001 na Dvojčata a následné zdražování cen ji nepostihl tolik, jako jiné letecké společnosti. Zaměstnává necelé 4000 zaměstnanců. Na jaře roce 2007 jeho flotila čítala 130 letadel z toho 103 Airbusů (88 objednáno) a 30 Boeingů (průměrný věk letounů je aktuálně 2,5 roku). Počet přepravených pasažérů v loňském roce dosáhl 33 miliónů a společnost létá do více než 260 destinací v 21 zemích 3 kontinentů (průměrný let je 1142 kilometrů).

Technorati Tagy
Letadla, easyJet, Airbus, Boeing, Historie

TU-144

2007-05-31T01:59:00.000+02:00

V šedesátých letech dvacátého století se mnoho zemí soustředilo na vytvoření dopravního letadla rychlejšího než zvuk. Nešlo jen o zlepšení dopravy, ale o nezanedbatelnou prestiž, ukázat světu: Hele, my jsme ti nejlepší, my máme první supersonik. Vlastně se do značné míry opakovala situace z doby, kdy státy soupeřily o dobytí vesmíru. A to včetně vzájemného obviňování ze špionáže, a vyvracení těchto podezření argumenty, že stejnou součástku lze logicky zkonstruovat jen velmi podobně, a že aerodynamika funguje stejně v Rusku, jako v Evropě či USA. (Pravda, průmyslová špionáž se nepochybně zůčastnila. Bylo prokázáno že byly ukradeny plány podvozku a brzd.)

Konstrukcí Ruské verze nadzvukového letadla byl pověřen tým odborníků okolo Alexeje Tupoleva. Ten měl již z dřívějška zkušenosti s konstruováním proudových letadel pro vojenské účely. Každopádně ale Tupolev obětoval projektu mnoho úsilí, a tak prototyp TU-144 vzlétl na vánoce roku 1968, plné dva měsíce před konkurenčním Concordem. A o půl roku později (pátého června 1969) jím byla poprvé překročena rychlost zvuku. Zdálo by se, že je vyhráno, ale cesta od fungujícího prototypu k sériově vyráběnému stroji je dlouhá. Roku 1973 byl v Paříži aerosalon, zůčastnily se jak jinak i oba nadzvukové letouny. A TU-144 potkala katrastrofa. Při vyhýbání se Francouzské stíhačce Mirage (která v daném prostoru vůbec neměla být) se letoun zřítil. Všech šest lidí na palubě zemřelo, trosky stroje rozmetaly 15 domů a zabily ještě dalších 8 lidí na zemi. Poté následovalo zjišťování co se stalo, a nové zkušební lety. První pravidelné lety, jak jinak než pro tehdy jediný státní Aeroflot, byly na trasu Moskva-Alma Ata zavedeny až v roce 1975. Skoro rok byl přepravován pouze náklad a pošta, poté teprve došlo na cestující. 23 května 1978 se ale jeden z letounů znovu zřítil při pokusu o nouzové přistání, a v důsledku byly zakázány lety s cestujícími.

TU 144 tak nalétalo pouze 55 letů s pasažéry. V provozu sice ještě nějakou dobu zůstaly, ale na nákladní letoun byly příliš drahé. Poslední lety TU-144 byly v letech 1995-99, kdy byl jeden ze strojů koupen NASA a provozován jako létající laboratoř, dodávající data jejich vlastnímu programu nadzvukového letounu. Nicméně projekt byl v roce 1999 zastaven. A to byl definitivní konec snu o Ruském nadzvuovém dopravním letadlu. Ostatně Concorde jej brzy následoval, a svět je dnes opět nucen i k mezikontinentální přepravě používat podzvukové stroje.

Co se technických údajů týká:
Rozpětí křídel: 27.65m
Délka: 58,4m
Váha prázdného stroje: 85 tun
Maximální vzletová váha: 180 tun
Maximální rychlost: 2500 km/h
Cestovní rychlost: 2300 km/h
Dolet: 6500 km

Podobně jako Concorde je při vzletu a přistání sklopena příď, aby piloti viděli přistávací dráhu.

Technorati Tagy:
Letadla, TU-144, Aeroflot, Historie

Delta Air Lines

2007-05-08T21:45:00.000+02:00

Každý má svůj začátek, a nic nevzniklo najednou. Nicméně je překvapivé, že počátkem takového gigantu jakou jsou dnes aerolinie Delta byla společnost provozující práškovací letadla. Roku 1924 jí (jako první komerční leteckou službu pro zemědělce) založil Huff Daland. (pod jménem Huff Daland Dusters) O rok později již disponoval celkem osmnácti letadly, což je v té době největší počet letadel vlastněných soukromou společností. Roku 1928 je společnost přejmenována na Delta Air Service, podle delty řeky Mississippi kde létají. A pak roku 1929 došlo ke zlomu. Delta zavádí první linku pro pasažéry. na trase Dallas-Jackson létají letouny Travel Air S-6000B, nesoucí krom pilota až pět pasažérů. 1930: Znovu změna jména, nyní je to Delta Air Corporation. Nicméně nedostatek pošty k přepravě nutí deltu osobní lety zrušit, a to až do roku 1934, kdy je jim (díky příslibu nejniřší ceny) přidělena doprava pošty na nvoě zřízené trase číslo 24. A opět následuje přejmenování: Delta Air Lines. Kvůli nedostatečné přepravní kapacitě je od American Airlines zakoupeno šest letadel Stinson "T". Tyto třímotorové stroje jsou o rok později poprvé uváděny do provozu jako noční spoje se dvěma piloty. Roku 1940, kdy se v Evropě rozjíždí válečná mašinerie zavádí Delta do svého leteckého parku letouny DC-2 a DC-3. A do personálu stewardku. O rok později se ústředí společnosti stěhuje z Monroe do Atlanty, a Delta se začíná postupně podílet i na válce. A to přestavbou letounů a hlavně výcvikem pilotů a mechaniků.

Po válce, hned v roce 1945 se soplečnost opět přejmenovala, tentokrát na Delta Air Lines, Inc. A také je to rok významných milníků, protože má nalétáno 300 milionů pasažér mil (483 milionů pasažér/km) a deset let bez jediné nehody. Také dochází k přepravě poměrně nevšedního nákladu. Například živých rostlin a podobně. 1946 se začíná pravidelná přeprava nákladu, první nonstop letecká linka Miami-chicago a miliontý přepravený cestující. Roku 1947 dostává Delta ocenění za půl miliardy pasažér/mil bez nehody. 1. června 1948 počíná spolupráce se společností TWA. TWA personál obstarává lety Delta z Cincinnati do Detroitu, Delta létá na trase TWA mezi Atlantou, Miami a Dallasem. 1950 lety z Atlanty do New yorku. A také jako zajímavost, v letounu Lockheed Constellation je umožněno proměnlivé uspořádání sedadel. Lze je otočit proti sobě. O tři roky později dochází ke spojení se společností Chicago and Southern Air Lines, což přináší do portfolia Delty první mezinárodní lety (do Caracasu a po Karibiku), a současně opět přejmenování společnosti. Po dva roky zní název: Delta-C&S. Rok 1955, zavedení nového způsobu dopravy. Cestující jsou dopravováni na jedno centrální letiště, a ottud další linkou do cíle. O čtyři roky později dochází k nákupu prvního letadla Douglas DC-8. A zavedení loga společnosti, červeno modro bílého trojúhelníku, symbolizujícímu křídla tryskového letadla. Opět o rok později, 1960: Zavedení prvních letounů Convair 880, Delta létá od pobřeží k pobřeží, od oceánu k oceánu. 1961 ocenění za 11 miliard pasažér mil bez nehody. A první non stop lety z Atlanty do LA, první lety z Kalifornie do Karibiku. 1962, DC-8 Delty je prvním letounem jež zvládl trasu LA-Atlanta za méně než tři hodiny. Podle oficiálních údajú tento rekord trvá dodnes. O dva roky později je zaveden systém rezervace letenek Deltamatic, používající počítač IBM 7074. A první DC-9 nastupují do služby. Roku 1966 umírá zakladatel Delty C. E. Woolman. Divize práškovacích letadel končí. Do služby nastupuje první nákladní Lockheed L-100 Hercules.

1970 nástup letounů Boeing 747. A všechna letadla jsou již trysková, vrtulové stroje vyřazeny z provozu. O rok později začíná podnik zvaný Delta Dash, jde o přepravní službu pro malé balíky. A na místo ředitele nastupuje W.T. Beebe. Roku 1972 následuje spojení se společností Northeast Airlines, Delta se stává majoritním dopravcem v oblasti Bostonu a New Yorku. A také nastává příchod letadel L-1011 TriStar. Roku 1975 zavádí Delta novou unikátní službu, garantovanou expresní přepravu nákladu (pod jménem Delta Air Express). 1978 je schválen zákon o deregulaci leteckého provozu, Delta Airlines začíná létat i z Atlanty do Londýna. Rok 1979 je významným výročím, je oslaveno 50 let existence společnosti. Přibývají lety do Frankfurtu v Německu. A v srpnu je poprvé v historii letectví dosaženo milionu cestujících přepravených z jednoho města za měsíc. Stává se tak v Atlantě. 1981 je zaveden program slev pro stálé zákazníky Frequent Flyer Program, ten od změněným jménem SkyMiles funguje dodnes. 1982, Po finančních ztrátách věnují zaměstnanci $30 000 000, za kter0 je zakoupen první letoun boeing 767, nazvaný Spirit of Delta. Roku 1984 následuje technická novinka: možnost telefonovat z letícího letadla (L-1011) systémem zvaným Airfone. O tři roky později dochází ke spojení se společností Western Airlines, a zavedení letů z Atlanty do Tokya. Delta začíná expandovat i do Asie.

1990 nadchází propojení rezervace letenek společností Delta, Northwest Airlines a TWA, vytvářejíce systém WORLDSPAN. 23 letadel Delty převáží pasažéry a vojenské náklady v rámci operace pouštní bouře. Roku 1991 jsou od společnosti Pan Am odkoupeny všechny transatlantické lety, z Delty se tím stává celosvětový dopravce. Jde o největší transakci mezi leteckými společnostmi v historii. 1995, Letoun Spirit of Delta přemalován olympijskými barvami, Delta byla jmenována oficiálním přepravcem olympijských her roku 1996 v Atlantě. O rok později je předveden letoun Centennial Spirit, MD-11 natřený oylmpijskými barvami. Je jím přivezen olympijský oheň z Řecka. Současně je zavedena nízkonákladová doprava Delta Express, a možnost rezervovat či přímo zakoupit letenky přes net. Další mezník pochází z roku 1997, kdy Delta poprvé přepraví 100 milionů cestujících za rok. A nakupuje Boeingy 777. 1998 nadchází zavedení společného systému přepravy zboží se společností SwissCargo. První třída a business class jsou spojeny do jediného bloku luxusních míst pod názvem BusinessElite®. 1991 je Delta vyhlášena nejlépe vedenou leteckou společností magazínem Aviation Week And Space Technology

Rok 2000, formuje se SkyTeam, partnerský program společností Delty, Air France, AeroMexico a Korean Air. Jsou zakoupeny společnosti Atlantic Southeast Airlines (ASA) a Comair. celkem přepraveno 120 milionů pasažérů. 11. září 2001 nastává šok, teroristické útoky na (nejen) New York vedou nejen k dvoudenímu zákazu veškerých letů nad územím USA, ale hlavně dochází k snížení počtu pasažérů, jež mají zájem letět. A k nárůstu nákladů o bezpečnostní opatření. Nicméně bez ohledu na problémy Delta sponzoruje zimní olympijské hry 2002 v Salt Lake City, a opět přiváží olympijský oheň z Řecka. Roku 2004 oslavují Delta Air lines 75 let existence, a stále se snaží dostat rozpočet v červených čísel, kam zapadl po 9/11 2001. A tento stav i nadále pokračuje. Delta je sice největším světovým leteckým dopravcem, ale stále má finanční problémy, i přes probíhající restrukturalizaci. Nicméně ztráty se snižují, a tak je veliká šance, že se z toho vzpamatuje a nebude nutné společnost rozdělit na menší, jako se tomu často stává.

Podle statistik z roku 2006 má Delta Airlines celkem 47000 zaměstnanců, provozuje 1534 pravidelných každodenních letů, společně s partnery je to 6795 letů deně, a lze se jimi dostat do 461 měst v 96 zemích světa.

Technorati Tagy:
Letadla, Delta Air Lines, Historie

Aeroflot

2007-03-03T20:49:00.001+01:00

Po první světové válce jsou letadla používána mírově, k dopravě cestujících. A v tomto směru drží Rusko s evropskými zeměmi krok. Cestující a náklad jsou přepravováni hlavně přestavěnými vojenskými letadly. Již od roku 1922 vozí společnost Deutsch-Russische Luftverkehrs cestující z Moskvy do Kaliningradu (tehdy ještě v Německu). Později se lety prodlužují až do Berlína. A pak je devátého února 1923 založena letecká společnost nazvaná Dobrolet, provozující lety na lince Moskva- Nižný Novgorod.

Roku 1932 jsou všechny civilní letecké společnosti v Rusku (Sovětském Svazu) spojeny v Grazhdanskiy Wozdushnyy Flot (civilní letecká společnost) zkráceně Aeroflot. Společnost se poklidně rozvíjela, linek přibývalo, konkurence neexistovala. Až přišla Druhá světová Válka, a s ní pochopitelně začlenění civilní letecké společnosti do válečné mašinérie. Mimochodem, ať jsem hledal kdekoliv, snad žádný pramen neuvádí podrobnosti, jedině že Aeroflot sloužil vojenským účelům.

Ve čtyřicátých a padesátých letech společnost využívá značné množství letadel typu Li2, což je licencovaný Douglas DC3, vyráběný v Sovětském Svazu. Po válce společost pokračovala v bouřlivém rozvoji, bylo potřeba spojit všechna vzdálená města tak obrovské země jako bylo SSSR do sítě letecké dopravy. Aeroflot se v tomto vymyká ostatním aeroliniím, protože je v první řadě tuzemským dopravcem. Zahraniční lety, i když jsou relativně hojné, netvoří obvykle ani 5%. Dalším velice odlišným faktorem je to, že si Aeroflot sám zařizuje i veškeré technické zázemí, zahrnující i stavbu letišť a hotelů. Mnoho malých letišť u nevelikých měst bylo totiž do značné míry sezóních, leckdy neměly ani zpevněnou dráhu, přistávalo se na holé zemi. Pak roku 1956 zahajuje Aeroflot jako první letecká společnost pravidelné lety tryskovými letadly. Používán je typ TU 104. Roku 1959, u Moskvy je dostavěno a otevřeno letiště Šeremeťjevo, je novým cílem pro většinu mezinárodních letů. Následuje uvedení letadla TU 114 do služby (jde o velké tryskové letadlo se značným doletem) a s ním nadchází nonstop lety do Tokia a Severní Ameriky.

Roku 1971 se společnost přejmenovává. Nové jméno zní: Aeroflot Sovětské aerolinie. Zajímavostí je to, že po celém SSSR probíhala dlouhá léta reklamní kampaň doporučující občanům létat s Aeroflotem. Je to ukázka jak nesmyslně se často režim choval, protože obyčejný rus a) pochopitelně na letecké cestování neměl, b) vlastně nikdy a nikde nemohl přijít k jiné letecké společnosti, takže dotyčná reklama byla naprosto zbytečná. Další zajímavostí je, že prakticky až do pádu Sovětského Svazu používal Aeroflot prakticky pouze Sovětská letadla. Roku 1975 nastupují nadzvukové letouny TU 144 (i v rámci prestižního boje se Západem a jeho letounem Concorde, kde se sovětští inženýři velmi výrazně "inspirovali"), ale vcelku nezaznamenávají příliš úspěchů, spíše naopak. Kvůli značným problémům byla tato letadla velmi rychle vyřazena ze služby.

Roku 1976 bylo poprvé přepraveno víca jak 100 milionů cestujících. Aeroflot sice létá převážně vnitrostátně, ale má také pravidelné lety do Kanady, USA, na Kubu, do Španělska a Mexika a na mnoho dalších míst, zahrnujících i Čínu a některé Africké země. Roku 1980 je Aeroflot oficiálním dopravcem pro Olympiádu v Moskvě. Kvůli této události je otevřeno i nové letiště: Šeremeťjevo 2, schopné najednou obsloužit až 31 letounů všech možných typů. 1. září 1983 dochází k incidentu, kdy je let 007 Korejských aerolinií omylem identifikován jako americký, a v domění že jde o americkou provokaci je sestřelen. Již 15. září dochází k zákazu letů do USA, který trvá až do roku 1990.

Od roku 1985 je v SSSR vyhlášena perestrojka, a Aeroflot, hojně cestujícími kritizovaný za problematickou dopravu se postupně spojuje se západními leteckými společnostmi jako jsou například Lufthansa, nebo Irské aerolinie Aer Lingus. Nicméně až do začátku devadesátých let a pádu komunismu se toho příliš změnit nestačilo. A pak nadešlo velké dělení, Aeroflot se rozpadl na asi 500 místních aerolinií, s tím, že mezinárodní lety nadále organizuje společnost s názvem Aeroflot - Russian International Airlines (ARIA), jejímž většinovým majitelem je ruská vláda. A tak to zůstalo až do současnosti. Snad nikomu v ČR nemohl uniknout relativně nedávný případ, kdy opilý cestující právě v letadle společnosti Aeroflot hrozil teoristickým útokem, až to muselo přistát v Praze na Ruzyni. Za dobu své existence měla letadla Aeroflotu celkem 127 nehod, při nichž dohromady zahynulo 6875 lidí v letadlech a 20 na zemi. Když se uváží statisíce letů (v dobách své největší slávy létal Aeroflot mezi 3600 destinacemi) tak je to vlastně velice malé číslo.

Letadla používané Aeroflotem:
Airbus A319-100 - 8 letadel
Airbus A320-200 - 10 letadel (2 objednaná)
Airbus A321-200 - 7 letadel (3 objednaná)
Airbus A350 XWB - (22 objednaných)
Boeing 767-300ER - 11 letadel
Ilyushin Il-96-300 - 6 letadel (6 objednaných)
Sukhoi Superjet 100 - (30 objednaných)
Tupolev Tu-134-A and -B - 14 letadel (budou vyřazena v roce 2008)
Tupolev Tu-154-M and -B - 28 letadel (budou vyřazena v roce 2010)

Technorati Tagy:
Letadla, Aeroflot, Historie

Airbus

2007-02-28T23:12:00.000+01:00

Airbus byl založen v roce 1970, jako evropské konsorcium francouzských, německých a později i britských a španělských společností, neboť se stalo definitivně jasné, že pouze vzájemnou spoluprací jsou evropské firmy schopny konkurovat velmi silným americkým výrobcům letadel.

Kořeny spolupráce evropských výrobců letadel sahají již do dvacátých let minulého století, kdy španělská Aeronauticas S.A. používala licenci německého Dornieru a s francouzi na vytvářela Bréguet XIX. V padesátých letech se objevilo mnoho německo francouzských projektů a v šedesátých letech vznikla známá spolupráce britů a francouzů na nadzvukovém Concorde. V září roku 1967 britská, německá a francouzská vláda podepsaly Memoradum o Porozumění, které mělo za cíl vyvinout nové třísetmístné letadlo - budoucí Airbus A-300 (první ve verzi A-300B2 nastoupil do služby v roce 1974 pro Air France). Z důvodu různých neshod Britové od projektu odstoupili, takže dohodu o vzniku Airbus Industrie v roce 1970 podepsaly jen francouzská Aerospatiale a německé Deutsche Aerospace, k nim doloučila v roce 1971 CASA ze Španělska a v roce 1978 se konečně připojila i British Aerospace.

Společnost začala velmi úspěšně konkurovat americkým firmám (již v roce 1975 měla 10 procent trhu a v roce 1979 již 32 zákazníků mezi leteckými přepravci, 256 objednávek na nová letadla a 81 letadel v provozu) a po několika letech jí zůstal jako jediný významný konkurent podobné velikosti pouze Boeing a souboj těchto společností trvá vlastně až do dnešního dne.

Od roku 1978 přestal být Airbus pouze výrobcem jednoho typu letadla, když začal s vývojem Airbusu A 310. V roce 1984 se začaly práce na Airbusu A-320, který se stal nejúspěšnějším letadlem této společnosti. Dalším mezníkem byl rok 1987, když Airbus se rozhodl vyvíjet hned dva typy letadel a to jak pro střední, tak i konečně pro dlouhé vzdálenosti (A-330 a A-340). V roce 2000 začal také mírně megalomanský projekt největšího (taktéž nejekonomičtějšího a nejekologičtějšího ve své třídě) letadla na světě Airbusu A-380, jehož dodání prvním aeroliniím se konečně po mnoha peripetiích blíží.

V roce 2000 se Airbus rozhodl upevnit spolupráci mezi do té doby volnějšími společnostmi a vytvořil sloučením společností Aérospatiale-Matra z Francie, Dornier GmbH a DaimlerChrysler Aerospace AG (DASA) z Německa a Construcciones Aeronáuticas SA (CASA) ze Španělska koncern EADS (European Aeronautic Defence and Space Company), který společně z britským BAE Systems vytvořil o rok později Airbus Integrated Company.

Technorati Tagy:
Letadla, Airbus, A 380, Historie

Swissair

2007-02-19T00:59:00.001+01:00

Swissair ("Swiss Air Transport Company Limited") byla letecká společnost vzniklá roku 1931 spojením Balair a Ad Astra Aero. Prakticky celých 71 let své existence byla považována za mimořádně stabilní a dobře vedenou leteckou společnost, nicméně nakonec skončila finančním fiaskem.

Rok po svém založení Swissair jako první v Evropě začíná používat americká letadla Lockheed Orion (na tehdejší dobu velmi rychlá) ke spojení letecky Basileje, Curichu a Vídně. Později provozuje leteckou dopravu pošty mezi Basilejí a Frankfurtem.

První letušky! To doposud nikdy nikdo neměl, cestující dosud v letadlech neměli žádnou obsluhu, to se změnilo právě nástupem prvních letušek do akce. Už od začátku byly standartem pěkné dívky obsluhující pasažéry, jako by byli hosté v nějakém hotelu či restauraci.

Již před druhou světovou válkou provozuje Swissair letadla typu Douglas DC2 a DC3, na leteckých linkách spojujících Švýcarsko se zbytkem světa. Poté ale přichází světová válka a s ní problémy. Swissair pokračuje ve svém provozu až po válce, v roce 1947 je prohlášen Švýcarskými národními aeroliniemi a stát kupuje 30% akcií této společnosti. Ta tou dobou již provozuje dopravu s novými, mnohem modernějšími letadly, Douglas DC4. Roku 1949 se mezi používané stroje zařadí první Convair CV-240, a spolu s ním nadchází doba letů ze Švýcarska do Ameriky. O pět let později dochází i k letům do Jižní Afriky, mezi letadla se přidaly stroje Douglas DC-6B.

Postupně se mezi destinacemi objevují i poměrně exotické, Dálný Východ či Jižní Amerika. Letecký park je stále bohatší, přibývají stroje Convair CV-440 Metropolitan, Douglas DC-7C, DC-8 a SE-210 Caravelle. Swissair se rozrůstá, letů přibývá.

Ale objevují se i první problémy a nehody. Například roku 1963 spadlo letadlo SE-210 Caravelle HB-ICV poblíže Dürrenäschu, zanechávajíce v troskách všech 80 osob na palubě. Společnost postupně navazovala spolupráci s dalšími (SAS, KLM) A opět utrpěla i nehezkou reklamu v podobě ztrát. Tentokrát roku 1970, když chvíli po startu stroje Convair CV-990 na lince z Zürichu do Tel Avivu vybuchla bomba a zahynulo 47 lidí.

První Boeingy 747 a Douglas DC 10. Mezi destinecemi se objevují například Peking, Šanghaj a Toronto, Kvůli kapacitě pasažérů se staví na letišti v Zürichu terminál B. Roku 1980 přepravuje Swissair 100 miliontého pasažéra, o rok později oslavuje 50 let své existence. Zatím jde vše dobře, roku 1983 se k destinacím přidávají i Tulouse a Rijád, počet míst kam Swissair létá se tak rozrostl na celkových 100. V letadlech se postupně objevuje Business class, letecký park zahrnuje stále novější a novější stroje.

Swissair vlastní podíly v menších leteckých společnostech (Crossair, Covia, Austrian Airlines) a za partnery jsou mu Delta Air Lines, SAS a Singapore Airlines. Od roku 1990 platí pro Swissair takzvaná hunter strategy, strategie lovců. To znamená skupovat podíly jiných leteckých společností. Například je vlastněn značný podíl v Belgických aeroliniích Sabena, a dále podíly v mnoha menších společnostech: Air Liberté, AOM, Air Littoral, Volare, LOT, Air Europe, TAP Portugal, Turkish Airlines, South African Airways, Portugalia...

Nikdo to nevidí, ale tento "zdravý růst" je vlastně již začátkem pádu, společnost investuje příliš mnoho. 2. září 1998 dochází k největší katastrofě v dějinách společnosti. McDonnell Douglas MD-11 letící z New Yorku do Ženevy se ocitá v plamenech a padesát mil od pobřeží Nového Skotska padá do oceánu. Všech 215 pasažérů a 14 členů posádky zahynulo. Následkem tohoto neštěstí je zákaz používání hořlavých materiálů při konstrukci nových letadel, stará létají dál, tak jak jsou. A poté přišlo 11. září 2001, kdy nastal pro leteckou dopravu zlom. Lidé se najednou báli létat, a to v té době již podlomeným financím Swissairu nijak nepomohlo. A navíc banky začaly hned po útoku odmítat poskytnout leteckým společnostem úvěry, jako by to mnoho let nebyli jejich vynikající zákazníci.

Po krátké nejisté existenci byla společnost Swissair rozdělena na dvě části. Aktiva byla převedena na původně dceřinou společnost Crossair, a zbytek byl ponechán k likvidaci. Příběh společnosti Swissair je tragický, o to smutnější že zašla na vlastní úspěch, protože nebýt tak dobře zavedená a prosperující, zaručeně by nikdy neinvestovala tolik financí do nákupu konkurenčních podniků.

Dnes v tradici Swissairu pokračuje jeho dceřiná společnost Crossair, která se přejmenovala na Swiss International Air Lines a je známější pod jménem Swiss. V současné době se jedná o převzetí Swissu Lufthansou, která již roku 2005 koupila 11 procent akcií. Je také samozřejmě členem Star Alliance.

Technorati Tagy:
Letadla, Swiss, Lufthansa, Swissair, Historie

Boeing 747

2007-01-20T01:54:00.000+01:00

V šedesátých letech minulého století zažívala letecká doprava ohromný boom, měsíc od měsíce létalo více lidí a aerolinky potřebovaly větší letadla. V této situaci se na Boeing obrátila letecká společnost Pan Am (Pan American World Airways zkrachovaly v roce 1991) s požadavkem na vytvoření letadla více než dvakrát většího něž dosavadní model 707. A tak Boeing obnovil projekt na výrobu velmi velkého letadla (původně mělo být vyráběno pro armádu, ale ta nakonec vybrala letoun C-5 Galaxy od společnosti Lockheed) a přepracoval jej z letadla nákladního na letoun pro přepravu pasažérů. V roce 1966 Boeing předvedl plány letadla (už nazvaného 747) Pam Amu, a ten si hned 25 kusů z první série objednal. A to hned na rok 1970, což ovšem dávalo Boeingu přímo šibeniční termín na vyprojektování, postavení a otestování nového stroje. Jelikož se nové letadlo velikostí vymykalo všemu co se doposud vyrábělo, tak byla společnost donucena postavit celý nový zavod, stalo se tak u města Everett 25 mil severně od Seatlu. ("Továrna" zabírá plochu přes 300 hektarů.) Aby se letadlo vešlo do obyčejných hangárů, byl zvolen poměrně ostrý úhel sevření křídel, za dodavatele motorů byla zvolena firma Pratt and Whitney, která speciálně pro projekt 747 vyvinula obří motor nazvaný JT9D. Ovšem i tak jsou zapotřebí 4, aby zajistily obřímu letadlu dostatečný tah. Zvláštností řady 747 je tvar trupu, přesněji umístění pilotní kabiny do samostatného výčnělku nad nosem letadla a přední částí trupu. V době kdy byl stroj konstruován se předpokládalo, že se osobní doprava rychle přesune na nadzvukové stroje, a tak bylo letadlo projektováno tak, aby šlo snadno přestavět na nákladní. Když je pilotní kabina nad trupem, dá se letadlu udělat odklápěcí nos, umožňující snadné nakládání a vykládání. Pojďme se dále podívat na jednotlivé modely Boeingu 747-ky, tak jak byly postupně vyráběny.

747-100 První série letadel 747, zahrnující i prototyp. První let 9. února 1969, do komerčního provozu nasazen 22. ledna 1970 společností Pan American World Airways na trase New York-Londýn. Dolet plně naloženého stroje je asi 7250 km, maximální vzletová hmotnost 735000 liber.

747-100b
Letadlo s posíleným trupem a pozměněným podvozkem. Celková maximální vzletová hmotnost zvýšena na 750000 liber. Tento model byl dodáván pouze společnostem Iran Air a Saudia. (Dnes Saudi Arabian Airlines.)

747-100SR
Short Range (krátkodoletová) verze letounu 747 objednaná speciálně pro Japonsko. Výrazně zmenšené zásoby paliva potřebné pro kratší lety mezi japonskými ostrovy umožňují nést na palubě více cestujících. Dodána Japan Airlines a All Nippon Airways.

747-100SP
Zkrácená verze letounu, od jejíhož uvedení si Boeïng sliboval, že vytlačí z trhu letoun Douglas DC-10, nicméně úspěch se nedostavil, a tak byl tento model stažen z trhu po vyrobení pouhých 45 kusů. Celkově bylo 747-100 vyrobeno 250, žádný z letounů nebyl původně určený k použití jako nákladní letadlo, ačkoliv jich tak mnoho skončilo po vyřazení z osobní dopravy.

747-200
Vylepšená verze letounu, umožňující vyšší startovní váhu (větší užitečné zatížení, maximální váha na startu 833000 liber) a delší dolet. Velmi užitečná byla také možnost letadlo snadno přestavět z osobního na nákladní, nebo obojí kombinovat a přepravovat tak jak pasažéry tak tuny zboží. Celkově vyrobeno (všech 747-200 393 kusů, některé dodnes létají, i když většinou již jen jako nákladní letadla).

747-200B
Vylepšená verze 747-200 se silnějšími motory a větším doletem (skoro 10800 km). od roku 1971 používána například společností Quantas.

747-200C
Verze 747-200 umožňující snadno vyndat sedadla pro pasažéry a naložit náklad zvětšenými zadními dveřmi, nebo odklápěcím nosem letounu. Nicméně neumožňující vézt cestující i náklad současně.

747-200M
Verze letounu známá jako kombi, umožňující k tunám nákladu vézt až 200 cestujících.

747-200F
Čistě nákladní verze letounu, umožňující převážet až 105 tun nákladu.

747-300
mělo být původně označení třímotorového letounu navazujícího na model 747-100SP, ale ten se nikdy nedostal za stádium existence pouze na rýsovacím prkně a modelové označení tak dostal letoun s prodlouženou horní palubou, umožňující vézt více cestujících a také díky zmenšené spotřebě vylepšený maximální dolet. Ten činí 12400 km, což už je docela úctyhodné. Celkově jich však bylo vyrobeno jen 81, zahrnujíce i verze 747-300M (totéž co 200M ale umožňující vézt více cestujících) a SR, opět užité na krátké cesty po Japonsku.

747-400
Bez debaty komerčně nejúspěšnější letadlo všech dob, slavný Jumbo Jet. Jde o nejpokročilejší model z řady 474, s doletem téměř 15000 km bez mezipřistání cestovní rychlostí 1050 km za hodinu. Maximální vzletová hmotnost 970000 liber (asi 440000 kg). Letadlo vyráběné ve velkých počtech (a to dodnes) jak v osobní, tak i nákladní verzi.

Momentálně se vyvíjí model Boeing 747-8 také známý pod názvem 747 Advanced.

Na druhou stranu, jako jedno z nejběžnějších letadel světa má 747 za sebou i řadu neštěstí, včetně nejstrašnější letecké katastrofy všech dob, kdy se 27. března 1977 v mlze srazily na letišti na Tenerife dva Boeingy 747 leteckých společností KLM a PanAm a v následném výbuchu zahynulo 583 lidí.

Bylo vyprodukováno již více než 1400 kusů tohoto velkého letadla a ve své letecké flotile ho má téměř sedmdesát leteckých společností (nejvíce strojů Boeing 747 využívá Japan Airlines, British Airways a Air France KLM). Cena jednoho letadla typu 747-400 se pohybuje kolem 275 miliónů dolarů (v roce 2006).

Technorati Tagy:
Letadla, Boeing, Pan Am, Historie

Air France

2007-01-14T15:57:00.000+01:00

7. října 1933 Vznikla spojením několika Francouzských leteckých společností (Air Orient, Société Générale de Transport Aérien, Compagnie Générale Aéropostale, Compagnie Internationale de Navigation a Air Union) společnost nová, nazvaná Air France. Od svého vzniku provozovala mnoho leteckých linek nejen po Evropě, ale i do francouzských kolonií v Africe i jinde. Za druhé světové války se Společnost přesunula do Casablancy v dnešním Maroku (tehdy to byla Francouzská kolonie) a operovala odtamtud. Od roku 1945 společnost provozovala (a provozuje) pravidelné lety z Evropy do New yorku.

1. ledna 1946 došlo k znárodnění pod jménem Societe Nationale Air France. 4. srpna 1948 byl do čela Air France dosazen Max Hymans, a začal prosazovat modernizaci letadel, výměnou stávajících za mnohem rychlejší trysková letadla Boeing 707 a Sud Caravelle. Pak přišly postupně letouny De Havilland Comet, Vickers Viscount, Sud Aviation Caravelle. Poté používaly Air France jeden čas prakticky jen letouny Boeing, a od roku 1974 používají spolu s nimi letadla Airbus. V roce 1976 nastupují do služby první nadzvukové stroje Concorde, které následně létají až do roku 2003 do Washingtonu a New Yorku.

Ale všechen tento úspěch je vykoupen i řadou nehod, procento nehodovosti je sice mizivé, ale při takovém objemu letů jaký Air France provozuje se prostě občas něco stane. 27. října 1949 skočil pokus o přistání na Azorách tragicky. 12. a 14. června 1950 spadly dokonce dvě DC-4 spadly do moře u Bahrajnu, 88 mrtvých. 3. června 1962 při vzletu z letiště Orly u paříže zahynulo při nehodě Boeingu 707-328 130 ze 132 lidí na palubě. 22tého stejného měsíce se stejný typ letadla zřítil při přistávání na Guadeloupe, všdch 113 lidí na palubě zemřelo. 26. června 1988 Airbus A320-100 přeletěl letiště a zachytil za vrcholky stromů, 3 pasažéři zemřeli, asi 50 bylo zraněno. 25. července 2000 dochází k jednomu z nejhorších (z hlediska Air France) neštěstí, když vzlétající Concorde havaroval a zabil jak všech 109 pasažérů, tak ještě 4 lidi na zemi. Z následků této katastrofy se nadzvukové létání nikdy nevzpamatovalo, a i když bylo později opět dovoleno concordům létat, zájem cestujících opadl natolik, že byly lety Concordem zrušeny. Poslední komerční let přistál na Kennedyho letišti v New Yorku 30. kvetna 2003.

Jelikož se letecká doprava nikdy zcela nezotavila z teroristických útoků 11. září 2001 dostala se Air France do finančních problémů a tak 30. září 2003 bylo vyhlášeno spojení s Holandskou společností KLM, za cytvoření konsorcia Air France-KLM. V současné době je toto konsorcium největší na světě co se týká obratu, a třetí na světě v množství přepravených pasažér kilometrů. Air France-KLM patří do skupiny Sky Team, ve které jsou i České Aerolinie. Air France létá do 185 destinací v 83 zemích, společně s KLM je to 225 destinací ve 109 zemích. Hlavním hubem pro francouzskou společnost je letiště Paris-Charles de Gaulle a regionální hub je v Lyonu na letišti Saint-Exupéry (45 destinací z čehož je 24 do francouzských měst).

Na své nejdelší trasy Air France používá letadla Airbus A330-200 (16), Airbus A340-300 (20), Boeing 747-400 (16), Boeing 777-200ER/-300ER (42) a s nákladem Boeing 747 - 200F/400ERF (16 kusů). Na střední vzdálenosti létají Airbus A318 (13), Airbus A319 (45), Airbus A320 (67), Airbus A321 (13) a Boeing 737-500 (9 letadel). Pro regionální spoje Air France využívá Canadair Jet 100 (18), Canadair Jet 700 (12), Fokker 70 / 100 (28), BAE 146-200/300 (20), Embraer 120 / 135 / 145 (45) a Saab 2000 (4) - tady dopravu zajišťují tři dceřiné společnosti Régional, Brit Air a City Jet.

Technorati Tags:
Letadla, Boeing, Airbus, Air France, KLM, Concorde, Historie

Boeing 737

2006-12-13T23:40:00.000+01:00

Letadla ze série Boeing 737 jsou nejúspěšnějším strojem na střední a dlouhé tratě v historii. Bylo jich objednáno více než 6000 kusů a dodáno 5000 (kus s číslem 5000 byl vyroben v únoru roku 2006). Samozřejmě že ho mají ve své letecké flotile i České Aerolinie a to ve 30 kusech (po patnácti sérií 400 a 500). Tento letoun je natolik rozšířený u leteckých společností, že v průměru každých pět vteřin startuje jeden a v každé chvíli je ve vzdušném prostoru více než 1000 letadel tohoto typu.

Práce nad tímto letadlem začala společnost Boeing v roce 1964 (první studie se objevily již v roce 1958). Bylo to krok vynucený konkurencí a přesněji jejími letadly typu Caravelle, DC-9 a BAC 1-11. Pvní návrh počítal s kapacitou pro 60-85 pasažérů, ale po rozhovorech s Lufthansou bylo místo zvětšeno pro 100 lidí. Lufthansa byla také prvním zákazníkem, který si objednal 10 kusů prvního typu 737-100. Svůj panenský let letadlo mělo 9. dubna roku 1967 a do služby německých aerolinií nastoupilo v únoru o rok později. První verze bylo dodáno pouze 30 kusů, ale následující byla mnohem úspěšnější. Boeing 737-200 byl vyráběn až do roku 1988 a celkem i s verzí C bylo dodáno více než 1000 letadel. Do dnešního dne jich léta téměř 600 kusů.

Po letadlech ze série 100 a 200, které v řazení patří do skupiny Original nastoupily série 300, 400 a 500, které řadíme do skupiny Classic. Projekt Boeingu 737-300 byl zahájen v roce 1980, první let uskutečnil 24. února roku 1984 a do služby nastoupil v listopadu téhož roku. Byl větší, tišší a ekonomičtější než jeho předchůdci a využíval mnoho prvků z dalších generací 757 a 767. Série 300 byla vyráběna až do roku 1999 a do dnešního dne je stále ještě tisíc v provozu.

Následující model 737-400 byl vyvíjen od roku 1985 a své lety zahájil o tři roky později. Tato verze pojme 174 cestujících a byla vyráběna až do roku 2000. Za zmínku stojí fakt, že poslední stroj Boeing 737-400 (OK-FGS, L/N 3132) byl dodán Českým Aeroliniím a to 25. února roku 2000. Do dnešního dne létá 460 těchto strojů pro více než 60 aerolinií.

Poslední z Classic série bylo letadlo 737-500 zahájil službu v roce 1990. Bylo jich celkem vyrobeno 289 z toho 270 před prvním komerčním letem. Do dnešního dne jich stále létá 367 pro více než padesát leteckých společností.

29. června roku 1993 Boeing donucen výraznou konkurencí Airbusu A320, zahájil práce nad novou generací letounů 737, která nese i příznačný název Next Generation. Podle čísla první a podle doby vzniku projektu v této řadě byl Boeing 737-600, který je konkurencí pro Airbus A318 a Embraer 195. Do služby vstoupil v roce 1998 a 66 vyrobených a objednaných kusů používá devět leteckých přepravců.

Souběžně s předchozí sérií vznikal (podle začátku projektu je první) i letoun 737-700, který má největší dolet a je přímou konkurencí pro stroje Airbus A319 a v ekonomické trídě může převážet až 149 pasažérů. Svůj první let uskutečnil 9. února roku 1997, 15. března dosáhl výšky 41 tisíc stop co bylo nejvíce v historii série 737 a prosinci stejného roku byl dodán prvnímu zákazníkovi, kterým byly Southwest Airlines. Do dnešního dne létá 760 těchto letadel pro 52 aerolinií.

Boeing 737-800 je prodlouženou verzí modelu 700 a je ekvivalentní konkurenčnímu Airbusu A320. V ekonomy třídě mají tato letadla místa pro 189 pasažérů. První let byl uskutečněn 31. července roku 1997 a o rok později nastoupil na pravidelné lety. Aktuálně jich létá více než 1000 a je objednáno téměř 700 dalších strojů. Používá ho více než 80 aerolinií.

Poslední ze série jsou modely 737-900, které jsou nejdelším Boeingem 737. Měl být konkurencí pro Airbus A321, ale letecké společnosti daly přednost pohodlnějšímu evropskému letadlu, proto do dnešního dne jich bylo prodáno jen 54 kusů a 80 dalších objednáno (Airbus 270) a létá pro 9 leteckých společností. Nástup verze 900ER (která řeší nedostatky modelu 900 a uveze ve třídě ekonomy 215 pasažérů na rozdíl od 189 předchůdce) je plánován až na rok 2007.

Technorati Tags:
Letadla, Boeing, Airbus, České Aerolinie, Historie

AlItalia - historické zajímavosti

2006-12-11T23:47:00.000+01:00

AlItalia byla založena italskou vládou a britskou společností BEA 16. září roku 1946 s oficiálním názvem Aerolinee Italiane Internazionali. První let vykonala na stroji Fiat G-12 "Alcione" z Turínu do Catanie s mezipřistáním v Římě. O dva měsíce později 6. října uskutečnila i první mezinárodní let z Říma do Oslo. A v následujícím roce v březnu zahájila svoji činnost i na letech interkontinentálních trasou Milán-Řím-Dakar-Natal-Rio de Janeiro-Sao Paulo-Buenos Aires.

V roce 1951 letušky poprvé podaly na palubě pasažérům letounu Douglas DC-4 teplé jídlo. Rok 1951 má i pro AlItalii jedno tentokrát smutné prvenství, 17. letna ji spadl letoun Savoia Marchetti SM-95 nedaleko Civitavecchie v Itálii. 31. října 1957 AlItalia se spojila s Linee Aeree Italiane a přejmenovala se na Alitalia Linee Aeree Italiane. V mezinárodním měřítku se italská letecká společnost přesunula v tomtéž roce z dvacátého na dvanácté místo.

V šedesátých letech přidala do své letecké flotily i první trysková letadla a to Douglas DC-8 a francouzské Caravelle. V roce 1960 se jí také poprvé podařilo přepravit více než jeden milión cestujících za rok. Firma také přesunula své centrum na mezinárodní letiště Leonarda da Vinciho ve Fiumicinu v Římě. Ve stejném období se jí také podařilo zbavit britských finančních investorů a na konci dekády byla plně v italských rukou. V té době byla třetí největší leteckou společností v Evropě. V roce 1969 změnila své logo a to jí ve své zelenočervené podobě vydrželo až do dnešní doby.

V sedmdesátých letech Alitalia byla již sedmá dokonce i z mezinárodního hlediska. Také tehdy se stala první leteckou společností, která ve své flotile měla pouze trysková letadla. V roce 1970 zakoupila první Boeingy 747 a v roce 1976 i první letouny stejné společnosti 727-200. Rozšířila tehdy i svoji činnost na Severní Ameriku a Daleký Východ.

Na deregulaci v leteckém průmyslu v osmdesátých letech se AlItalia snažila reagovat diverzifikací svých služeb. Založila menší společnosti, jako Aermediterranea, která přepravovala jen na národním trhu nebo Sigma, která sloužila čistě turistickým účelům. Její úsilí ale nebylo příliš úspěšné. Po období velkých finančních ztrát se italové rozhodli restrukturalizovat. Vzdali se veškerých činností, které nebyly spojeny s lukrativní přepravou pasažérů, v roce 1996 založili Alitalia Team a o rok později i Alitalia Express pro lokální nízkonákladové lety. Ve stejném roce se i rozvaha vrátila do zelených čísel. V devadesátých letech přepravovala dokonce až 25 miliónů pasažérů ročně.

V novém tisíciletí AlItalia vstoupila do letecké aliance Sky Team ve které jsou i České Aerolinie. Celosvětové problémy v letecké přepravě mimo jiné způsobené WTC, vysokou cenou paliv či silným nástupem levných přepravců se odrazily i na Alitalii. Firmě vlastněné z větší části zaměstnanci a státem několikrát hrozil bankrot a případně i likvidace. Objevily se plány na spojeni s KLM a Air France (několikrát rušené, ale jako fénix povstávající z popela), došlo i k domluvě o redukci zaměstnanosti a snížení platů s odbory, ale budoucnost slavné italské letecké společnosti stále není jistá.

Alitalia má své huby v Římě na letišti Fiumicino a v Milánské Malpense. Její letecká flotila čítá 177 letadel od výrobců Boeing, Airbus, Embraer a francouzsko-italského ATR. V roce 2005 přepravila 24 miliónů cestujících.

Technorati Tags:
Letadla, Alitalia, Boeing, Historie

Výrobce letadel Embraer

2006-12-06T04:13:00.000+01:00

Historie brazilského Embraeru začíná ve čtyřicátých letech minulého století, kdy brazilská vláda se rozhodla, že stát potřebuje vlastní letecký průmysl a to jak pro leteckou dopravu tak pro vojenské účely. Školy začaly vzdělávat první letecké inženýry v padesátých letech na nově vzniklém Instituto Tecnólogico de Aeronáutica. Tato elitní vysoká škola existuje do dnešního dne a je součástí velkého vědeckého komplexu Comando-Geral de Tecnologia Aerospacial v São José dos Campos, kde má dnes sídlo i Embraer.

Práce nad prvním letadlem se začaly 29. března 1965, kdy francouzský inženýr Max Holste navrhl skupině brazilských vědců projekt malého letadla jak pro civilní, tak pro vojenské využití. Brazilští inženýrové projekt rozvinuli a za tři roky 26. října 1968 IPD-6504 (takové bylo číslo projektu) poprvé vzlétl.

Letoun zaujal vládnoucí juntu natolik, že 29. října roku 1969 se Ministerstvo Letectví rozhodlo utvořit firmu Embraer. Úkol pro novou společnost byla produkce IPD-6504, který dostal název Bandeirante a později EMB-110. Prvním ředitelem Embraeru byl brazilský otec tohoto letadla inženýr Oziris Silva.

Bandeirante byl technickým a obchodním úspěchem mladé firmy. Byl produkován bez přestávky 21 let ve více než 30 vojenských i civilních verzích. A ačkoliv poslední EMB-110 opustil fabriku v roce 1990, tak do dnešního dne létá ještě více než 200 ze 494 vyprodukovaných letadel tohoto typu.

Na světovém civilním leteckém trhu začal Embraer odehrávat významnější roli v druhé polovině 90. let, kdy začal s produkcí velmi těsného, ale zároveň velmi ekonomického letadla ERJ-145. Tento letoun je občas nazýván letuškami a piloty tužka, neboť je úzký, dlouhý a má velmi ostrou špičku. Na palubu se vejde 48 cestujících. Je to velmi populární malé dopravní letadlo a do dnešního dne bylo prodáno více než 900 kusů.

Díky úspěchu se svým levným letadlem Embraer vstoupil na burzu a začal práci nad expanzí a dalšími projekty. Podařilo se vytvořit další úspěšná letadla EMB-170 a EMB-190 (jejich vývoj stál více než jednu miliardu amerických dolarů), která pomohly Embraeru se umístit nastálo mezi velmi významnými výrobci letadel.

Nejnovější EMB-195 může vzít na palubu až 118 pasažérů a tím se stal významným konkurentem nejen pro kanadský Bombardier, ale i pro Boeing či Airbus a to přesněji pro jejich nejmenší letadla. To potvrzují i nákupy různých mezinárodních velkých aerolinií. Nejnovější Embraer létá a je dokupován polským LOT-em, italskou AlItalia, šwýcarským Swiss International Airlines, kanadskou Air Canada, americkými Delta Airlines, JetBlue a US Airways a indickými Paramount Airways.

Embraer má na svém kontě i jeden velký ekologický úspěch. Jejich malé zemědělské letadlo EMB 202 Ipanema, je prvním letadlem na světě, které využívá obnovitelných zdrojů. Je totiž poháněn ... alkoholem. V verzi klasické i etanolové bylo již vyprodukováno celkem 1000 kusů tohoto letounku.

Technorati Tags:
Aviation, Embraer, EMB-195, Brazil, LOT, Air Canada, AlItalia, History

Aerolíneas Argentinas

2006-12-04T02:01:00.000+01:00

Za datum vzniku této jihoamerické letecké společnosti se považuje rok 1929, kdy v Buenos Aires vznikla pionýrská aerolinie Aeroposta, jedním z jejích pilotů byl i slavný francouzský spisovatel Antoine de Saint-Exupéry. V 1949 roce argentinský prezident Juan Perón se rozhodl vytvořit velkou státní leteckou společnost spojením Aeroposte, FAMA a LADE. První let Aerolíneas Argentinas se uskutečnil 7. prosince 1950. Politici tehdy měli veliké ambice, doufali, že se z nové velké argentinské letecké společnosti stane jeden z největších mezinárodních dopravců. V padesátých letech otevírali dlouhé exotické linky, jakou byla na tehdejší poměry třeba destinace Buenos Aires - Dakar na které létaly stroje DC-7.

V následujících třiceti letech Aerolíneas skutečně patřily k mezinárodní letecké elitě. Bylo to způsobeno i tím, že pro politiky v Argentině byla mnohem důležitější prestiž, než ekonomické výsledky společnosti. Díky státní štědrosti se tehdy létalo na nejmodernějších strojích. Argentinci patřili k prvním odběratelům Boeingů 727, 737 a 747. V roce 1980 argentinská letecká společnost byla první, která uskutečnila let nad Jižním Pacifikem a Antarktidou pro pravidelné spojení Buenos Aires - Sydney a Buenos Aires - Auckland.

Velkou změnou byly až privatizační programy Carlose Menema. Ten prodal 85 procentní podíl Aerolíneas a vnitrostátního leteckého přepravce Austral španělské - tehdy také státní - Iberii. A to byl počátek úpadku argentinské letecké společnosti. Španělé pomáhajíce si i korupcí bezostyšně vytunelovali spojené firmy. Docházelo i k takovým excesům, že argentinská filiálka prodala za dva dolary svá letadla ...... Iberii, která je potom zpětně již za přemrštěné ceny pronajala.

V následku této drancovací politiky argentinské aerolinie stály v roce 2000 na hranici bankrotu. Jejich dluh dosahoval úrovně téměř miliardy amerických dolarů a museli ukončit většinu mezinárodních spojů. Během deseti let španělské vlády se letecká flotila Aerolíneas zmenšila z 28 letadel na 1 a z 11000 zaměstnanců zůstalo 6500. Majitel Iberie, španělská vláda, chtěl zachránit situaci prodejem argentinských aerolinek zahraničnímu investorovi. Ale kažý - a mezi nimi i American Airlines - se po seznámení s finanční situací, rozhodl od nákupu odstoupit.

Na poslední chvíli tehdy vstoupila do hry argentinská vláda, která převzala nad firmou kontrolu a v roce 2001 ji předala španělské skupině investorů z Air Comet (za kterou stáli majitelé turistického koncernu Grupo Marsans). Ti se po doinvestování letecké společnosti stali jejím dvaadevadesáti procentním vlastníkem. Firmě už dnes bankrot nehrozí, donkonce se i dosti pružně rozvíjí, ale někteří jí z důvodu mírně archaického leteckého parku nazývají muzeem letectví. Průměrný věk letadel použývaných argentinskou aerolinii je 18 let.

V posledních měsících bylo o Aerolíneas také hlasitěji. Tento letecký přepravce zavedl dvojí ceny letenek. Jedny pro cizince a druhé pro argentinské občany. Samozřejmě letenky pro cizince jsou dražší. Podle vední firmy je to nutnost, neboť mají stanovený cenový strop pro argentince, který údajně nepokrývá ani náklady.

Technorati Tags:
Aviation, Aerolineas Argentinas, Iberia, Air Comet, Boeing, American Airlines, History

Airbus A 380, největší, nejlepší?

2006-11-16T23:40:00.000+01:00

Airbus A 380 bude největší dopravní letadlo světa, něco co velké aerolinie potřebovaly pro své dálkové lety na nejlukrativnějších destinacích. Bude a dokonce už i je. Překonává velikostí známý Boeing 747 Jumbo. Uveze více lidí, více nákladu, doletí dále, rychleji, má být pohodlný a bezpečný. Samo letadlo je technicky velice vyspělé, vše je řízeno počítači a sledováno senzory. Bohužel ale právě toto je důvod, proč byla výroba prvních kusů tak zdlouhavá a problematická, do pilotní kabiny totiž vede celkem asi 500 km různých kabelů, a tak byly problémy, jak je tam dostat (i když na papíře to projektant vyřešil krásně, ono je trochu rozdíl nakreslit kabeláž na papír, ale v realitě, když se za vámi kroutí 200 různých drátů, tak to není jednoduché nějak svázat a rozvázat od sebe..) Letadlo má převážet od 555 pasažérů (rozvržených do tří tříd) nebo až 853 lidí při uspořádání sedadel pouze jako economy třída. letoun pohánějí motory Rolls-Royce Trent 900 nebo Engine Alliance GP7200, oba turbovrtulové. Značná část trupu je z kompozitních materiálů obsahujících uhlíková vlákna, bylo tak možné dosáhnout při konstrukci značných úspor na váze.
Na konci listopadu Airbus dokončil sérii testovacích letů, při kterých okroužil zeměkouli. Tyto testy byly klíčové pro certifikaci letadla, s níž firma počítá do poloviny prosince.
Největší letadlo si zatím objednaly tyto aerolinie: Air France, China Southern Airlines, Emirates Airline, Etihad Airways, ILFC, Kingfisher Airlines, Korean Air, Lufthansa, Malaysia Airlines, Qantas, Qatar Airways, Singapore Airlines, Thai Airways International, UPS a Virgin Atlantic. Analytici předpokládají prodej 500-900 letadel tohoto typu do roku 2025. Cena jednoho letounu se aktuálně pohybuje od 296 do 316 milionů dolarů v závislosti na výbavě.

Technická data:
Délka: 73m
Šířka: 79.8m
Výška: 24.1m
Plocha křídla: 845m
Dolet: 15000km
Maximální vzletová váha: 560 000kg
Cestovní rychlost: 0.85 mach

Technorati Tags:
Aviation, Airbus, Boeing, Air France, Airbus A 380

Letecká Společnost Lufthansa

2006-11-16T00:47:00.000+01:00

Lufthansa vznikla 6. Ledna 1926 v Berlíně, sloučením letecké společností Deutsche Aero Lloyd a Junkers Luftverkehr (Junkers vzdušná doprava). Původně pod jménem Deutsche Luft Hansa Aktiengesellschaft. Od roku 1933 se pak název společnosti změnil na dodnes nám známé Lufthansa. V letech před druhou světovou válkou se Lufthansa postupně rozrůstala, zaváděla jako první lety na dálný východ a přes Atlantik. Lufthansa používala letadla německé výroby jako například Junkers, Dornier, Heinkel a Focke-Wulf. Po vypuknutí války musela společnost omezit lety pouze na neutrální země. Po porážce Německa v roce 1945 byly veškeré aktivity zastaveny.

6. Ledna 1953 vznikla v Německu společnost nazvaná Aktiengesellschaft für Luftverkehrsbedarf, které se po roce provozu opět přejmenovala na Lufthansu. Opět o rok později začala společnost opět provozovat mezinárodní lety po Evropě, vzápětí následované i pravidelným leteckým spojením do New Yorku. Snad jediné místo kam Lufthansa nelétala byl za studené vákly Berlín.

V období po druhé světové používala Lufthanse hlavně letadla od společnosti Boeing, a to od typu 707 až po 747, a později také Airbus A310 až po A340. Po spojení obou částí Německa se létá opět o do Berlína. V současné době je sice finančně spojena se Švýcarskými SWISS International Air Lines, ale obě aerolinie operují odděleně.

Technorati Tags:
Aviation, Lufthansa, Boeing, Junkers, Airbus, Swiss International Air Lines, History

Letadla typu Concorde

2006-11-13T03:10:00.000+01:00

Snad jedno z nejslavnějších letadel všech dob, spolu s ruským Tu 144 jediné dva komerčně využité stroje létající nadzvukovou technikou. Zatímco tradiční proudové stroje létají rychlostí přibližně mezi 700 a 1000 kilometry za hodinu, Concorde se svou optimální rychlostí 2140 km/h přeletěl vzdálenost mezi Evropou a Amerikou mnohem rychleji. Jelikož se jednalo o úsporu několika hodin, tak byly nadzvukové lety brzy v oblibě mezi těmi jejichž čas je drahý a ani mimořádně vysoké ceny letenek to nemohly změnit (letenky stály přibližně 6000 amerických dolarů). První Concorde vzlétl k oblakům v roce 1969, na běžnou linku byl nasazen od roku 1976. A to hned dvěmi leteckými společnostmi, British Airways létali z Heathrow, aerolinie Air France z letiště Charlese de Gaulla z Paříže, obě linky měly cíl na Kennedyho letišti v New Yorku. A tak to pokračovalo až do roku 2000, kdy došlo k jediné nehodě v historii tohoto letadla. Ta navíc nebyla zaviněna Concordem, ale tím, že kus kovu upadlý z letadla jež startovalo o chvíli dříve, prorazil pneumatiku a její kusy pak rozbily křídlo.. Nadzvukové létání s Concordem se z toho nikdy nevzpamatovalo, počet cestujících klesal, a po útoku na WTC bylo v roce 2003 létání na linkách Evropa Amerika zastaveno a letadla Concorde definitivně vyřazena z provozu. Posledních sedm strojů létalo ve službách British Airways a přestaly létat 24.10.2003. Zatím za ně není žádná adekvátní náhrada, takže ačkoliv se vyvíjí několik zajímavých prototypů, tak jsou další lety nadzvukovou rychlostí zatím v nedohlednu.
Concorde vyvinula Britská společnost BAC, (hlavně delta křídla, jejich zakřivení a celkově aerodnamikna) a motory pro něj vyvinula Francouzská SNECMA se spolupráci s Rolls-Royce. Letadlo mělo mnoho technických novinek, například v tom, že řízení probíhalo pouze přes počítače. Ušetřila se tak hmotnost značně těžké hydrauliky vedoucí z pilotní kabiny do křídel a ocasu. Veškeré povely vedly pouze po drátě, na jehož druhém konci je dešifrovala elektronika o váze několika kg, namísto tun hydrauliky. Další novinkou byl například sklápěcí nos, umožňující pilotům při přistávání mnohem lepší výhled.

Technická data:
Dolet: 7250 km
Maximální rychlost: 2200 km/h
Cestovní rychlost: 2140 km/h (optimální spotřeba paliva)
Maximální výška: 18300 m
Doba letu z Evropy do USA cca 3,5 hodiny
Pohon: 4 Rolls-Royce/Snecma Olympus motory, každý o tahu 169 KN
Křídla: rozpětí: 25,6 m, délka: 61,66 m, plocha křídel: 358 m
Maximální vzletová váha: 186 880 kg

Technorati Tags:
Aviation, Concorde, British Airways, Air France, TU-144, History

Pionyri z Iberie

2006-11-05T03:08:00.000+01:00

23. září minulo 60 let kdy se uskutečnil první let spojující Starý Kontinent s Jižní Amerikou. Tento pionýrský let uskutečníla Iberia. Let uskutečnil Douglas DC-4, který přeletěl vzdálenost mezi Madridem a Buenos Aires během 36 hodin. Letadlo se na této trase muselo zastavit až třikrát: na letišti v Villa Cisneros (dnes Dakhla v Západní Sahaře), v brazilském Natalu a v Rio de Janeiro. Během každé z těchto zastávek bylo doplněno palivo, provedla se technická kontrola a pasažerové čekali v letištních restauracích.

Tohoto inauguračního letu se zúčastnilo 45 pasažérů. Poprvé v historii Iberie se o jejich pohodlí během cesty staral speciálně zaměstnaný pro tento let personál, letušky. Na palubě byli také navigátor, mechanik a tři piloti. Pro pasažéry byl samozřejmě připraven i catering. Každý na začátku letu dostal krabičku, ve které se nacházelo vejce, tortilla, kousky pečeného kuřete a sladkosti. Letušky během letu podávaly v porcelánových hrnečcích rozpustnou kávu. Při návratu pro pohodlí pasažérů se let odbýval jen ve dne a v podvečer se přistálo ve Villa Cisneros, kde byl pro tuto příležitost postaven luksusní hotel. A ráno pasažéři posíleni dobrou snídaní pokračovali v letu do Madridu.

Po šedesáti letech od této události Iberia je stále v čele leteckých přepravců spojujících Evropu a Latinskou Ameriku, přepravuje 18,1 procenta pasažérů a vykonáva 236 letů týdně na těchto spojeních. Španělská letecká společnost létá do devatenácti Karibských a Jihoamerických měst - od Mexika a Havany na severu až k Santiago, Buenost Aires a Montevideu na jihu. Společně se svými leteckými partnery Iberia nabízí lety do téměř všech latinskoamerických států, výjimkou jsou jen Bolívie a Paraguaj.

Technorati Tags:
Aviation, Iberia, South America, History

Delta Air Lines Leta na Dluh

2006-06-18T01:15:00.000+02:00

Americká Delta, člen letecké aliance SkyTeam, vykázala v prvním kvartálu tohoto roku ztrátu skromných 2,4 miliardy USD. To je o jednu miliardu více, než byla její loňská ztráta za stejné období. Nehledě na výsledky, vedení Delty tvrdí, že vše jde v dobrém směru a výsledky firmy se zlepšují. Vedení informuje, že část letošní ztráty to jsou náklady na restrukturalizaci firmy.
Jestli se podíváme jen na provozní výsledky, tak to opravdu vypadá lépe. Lépe ale neznamená, že dobře. V minulém roce /první kvartál/ provozní ztráta Delty byla 684 miliónů dolarů, letos to bylo "jen" 356 miliónů.
Gerald Grinstein, šéf této letecké společnosti, ale přiznává, že aby Delta Air Lines mohla přežít, musí snížit náklady o 3 miliardy a zároveň zvýšit příjmy. Společnost už se domluvila s piloty na snížení platů, zároveň domlouvá nové smlouvy na leasing jejích letadel a likviduje vnitrostátní spoje v USA, kde je pro ně stále větší konkurencí nízká cena letenek nízkonákladových leteckých společností.

Technorati Tags:
aviation, Delta Airlines, business, loss, financial results, cheap flights, USA